Ve středu 18. března byla ve Frankfurtu nad Mohanem slavnostně otevřena nová budova Evropské centrální banky. Při této příležitosti proběhly ve městě rozsáhlé protesty, organizované hnutím Blockupy.
Česká média v souvislosti s protesty proti otevření nové budovy Evropské centrální banky (ECB) informovala o tom, že protestující podpálili několik policejních aut, rozbíjeli výlohy bank a házeli po zasahujících policistech kameny. O důvodech protestů se zmiňovala jen velmi okrajově. Zůstává řada otázek: Kdo tvoří hnutí Blockupy a co je jeho cílem? Proč si pro své protesty vybralo zrovna Frankfurt nad Mohanem a ECB? A co se ve Frankfurtu skutečně dělo?
Naprostá deziluze
Hnutí Blockupy vzniklo počátkem roku 2012 v Německu. Nedlouho poté, co se vzedmula
vlna protestů v severní Africe, v Řecku proběhla generální stávka, v Izraeli demonstrovaly
statisíce lidí proti rostoucím nákladům na bydlení a ve Španělsku tábořily na náměstích statisíce indignados, rozhodly se německé radikálně levicové organizace propojit a demonstrovat svoji solidaritu s globálním odporem vůči tomu, jak je řešena krize. Hnutí samo se charakterizuje jako „součást celo evropské sítě aktivistů různých sociálních iniciativ, alterglobalistů, nezaměstnaných, prekarizovaných a průmyslových dělníků, členů stran a odborů a mnoha dalších z různých evropských států“. Spolu s nimi chce bojovat proti autoritativní politice škrtů a usilovat o budování demokracie zdola a solidární Evropy. Hnutí se defi nuje jako antinacionalistické a odmítá nahlížet na svět optikou konspiračních teorií.
První velkou akci uspořádalo Blockupy v květnu 2012 ve Frankfurtu. Zde se pak konaly také všechny další akce. Místo nebylo vybráno náhodou. Město je jedním z hlavních fi nančních center Evropy a sídlí tu ECB – tedy instituce tvořící spolu s Evropskou komisí a Mezinárodním měnovým fondem takzvanou Trojku, jejíž politiku škrtů Blockupy kritizuje.
Německý radikálně levicový spolek …ums Ganze! formuloval kritiku ECB takto: „Německo a Evropská unie se stále snaží překonat přetrvávající krizi evropského kapitalismu pomocí neoliberálních receptů – škrty a privatizacemi, zvýšeným tlakem na konkurenci a výkon, odbouráváním sociálních jistot a podobně. Výsledkem je naprostá deziluze: masová chudoba na jihu Evropy, stále větší prekarizace práce a rozšíření dumpingových mezd v Německu a všude ještě hlubší propast mezi bohatými a chudými. Tento krizový režim je řízen z ECB ve Frankfurtu.“
Jak ECB prosazuje škrty? Trojka určuje závazné podmínky, za nichž se poskytují úvěry
z takzvaných záchranných balíčků zemím, které se dostaly do platební neschopnosti.
Všechny tyto úvěry jsou podmíněny závazky k masivním škrtům. ECB sice ráda zdůrazňuje, že je v rámci Trojky pouhým poradcem, ve skutečnosti tomu tak ale není, jak dokazují dopisy, jež adresoval předchozí prezident ECB vládám Irska, Řecka, Itálie a Španělska. Jean-Claude Trichet v dopisech otevřeně vyhrožoval zastavením úvěrů, pokud vlády odmítnou provést tvrdá úsporná opatření a protržní reformy, naplánované nikým nevolenými unijními byrokraty. ECB je tedy jednoznačně politickou institucí – a přitom její asociální politika v podstatě nevyvolává masové protesty. To se hnutí Blockupy snaží změnit.
Děláme, co říkáme
ECB zvolila pro slavnostní otevření svého nového sídla (185 metrů vysokého mrakodrapu,
jenž daňové poplatníky v době, kdy banka jiným ordinovala drastické škrty, stál 1,4 miliardy eur) den uprostřed pracovního týdne – předpokládalo se totiž, že se tak protestů zúčastní menší počet lidí. Hnutí Blockupy ovšem s dostatečným předstihem spustilo masivní mobilizační kampaň pod heslem „18 null drei – ich nehm’ mir frei“ (18. března si beru volno). Ve zvláštním vlaku z Berlína bylo vyprodáno všech téměř 900 míst a přijelo přes šedesát speciálně vypravených autobusů z dvaačtyřiceti měst. Blockupy předem zveřejnilo plán, podle kterého měly v časných ranních hodinách započít blokády ulic v okolí ECB tak, aby zabránily hostům dostat se na slavnostní akt. Na poledne byla plánována demonstrace odborového svazu DGB, následně velké shromáždění v centru města a nakonec podvečerní demonstrace. Samotné oznámení o konání akcí vedlo k tomu, že ECB odvolalo původně plánovaný velký ceremoniál. Nahradil jej malý slavnostní akt bez účasti čelných představitelů evropských států. Blockupy zveřejnilo rovněž předem vyjednaný akční konsenzus o podobě blokád: „I kdyby se nám policejní síly snažily zabránit v dosažení našeho cíle, tam, kde to bude možné, budeme pronikat mezerami v policejních řadách nebo je budeme obcházet. Svá těla budeme používat k udržení blokády. Z naší strany nedojde k žádné eskalaci.“ Blockupy zároveň deklarovalo: „Pro naše akce platí, že říkáme, co děláme, a děláme, co říkáme.“
Své plány zveřejnila předem také policie, která oznámila, že na ochranu ECB a veřejného
pořádku ve městě nasadí osm tisíc policistů (jde o nejmasivnější nasazení policie za
posledních několik let) a kolem ECB vytvoří rozsáhlou uzavřenou zónu, na jejíž opevnění
kromě běžně používaných mobilních zábran využije sto kilometrů ostnatého drátu, přiveze
osmadvacet vodních děl a do akce nasadí dva vrtulníky a letadlo.
Blokády se nakonec zúčastnilo kolem šesti tisíc aktivistů, z nichž nejméně tisíc jich přijelo
ze zahraničí. Místa plánovaných blokád se podařilo obsadit. Ne všechny akce však byly
plánované a byla o nich shoda. Blockupy se například ohradilo vůči násilí, odmítlo nicméně
vyslyšet volání po tom, aby se od násilných aktivit distancovalo. Kanadská novinářka
a známá kritička neoliberální politiky Naomi Kleinová ve svém odpoledním projevu na manifestaci v této souvislosti na adresu představitelů ECB řekla: „Skutečnými vandaly
jste vy. Nezapalujete auta, zapalujete celý svět.“ Celkově dorazilo přes dvacet tisíc lidí.
Protesty ve Frankfurtu ukázaly, že ve společnosti je mnoho lidí, kteří už mají dost neoliberálních receptů na řešení problémů způsobených neoliberalismem. Několik komentátorů poznamenalo, že hnutí Blockupy se podařilo repolitizovat zdánlivě neutrální, technokratické politiky ECB a Trojky. I samo hnutí v nedávném prohlášení konstatuje, že „to, co se zdálo být bez alternativy a co bylo vynucováno technokraticky, se vrátilo na politickou scénu jako otevřená otázka“. Blockupy nyní stojí před otázkou, kudy se vydat dál. Odpověď na to bude hledat už v květnu na setkání v Berlíně. Mezitím se mnozí jistě zapojí do dubnových protestů proti přijetí smlouvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Příležitost budeme mít i my.
Článek původně vyšel v kulturním čtrnáctideníku A2, roč. XI, č. 7 (1. dubna 2015).