Žijeme ve věku rasismu. Pokus australské federální vlády a vlády Západní Austrálie vyhnat domorodé obyvatele žijící v odlehlých komunitách z jejich země je jen poslední epizodou ve válce proti nim. Ve Spojených státech propukla epidemie policejních vražd převážně černých mladých mužů. V Evropě posilují fašistické a krajně pravicové strany, pokračují útoky na Romy a protimuslimský rasismus vůči uprchlíkům a migrantům nabírá extrémních rozměrů. Je jasné, že se jedná o celosvětový problém. Jak jsme se do této situace dostali a jak ji můžeme změnit? Socialisté vidí počátky rasismu ve zrodu kapitalismu, a tvrdí, že abychom skutečně zpochybnili rasismus, musíme zpochybnit systém, který ho produkuje a těží z něj.

Kapitalismus a otroctví

Karel Marx a Friedrich Engels, revolucionáři devatenáctého století popsali realitu britské industrializace: dětská práce, hrůzy v dolech a mlýnech a životy ztracené za otřesných pracovních a životních podmínek té doby. To bylo provázeno masovými únosy Afričanů a jejich prodejem do otroctví v amerických koloniích. „Skryté otroctví námezdně pracujících v Evropě potřebovalo naprosté otroctví Nového světa jako svůj piedestal“, napsal Marx v Kapitálu. „Z kapitálu prýští krev a špína ze všech pórů, od hlavy až k patě.“

V letech 1500 až 1870 otrokáři ve službách evropských mocností unesli z afrického pobřeží 12 milionů lidí. Následovala děsivá cesta přes Atlantik. Vězni byli připoutáni k sobě, nemohli se hýbat a stěží mohli dýchat. Při převozu jeden z deseti zemřel. Po příjezdu do Severní a Jižní Ameriky nebo Karibiku, majitelé plantáží na odporných imitacích trhů s dobytkem kupovali ty, kteří přežili: „Kupující zkoumal, zda nemají vady, podíval se na zuby, štípl je do kůže, někdy ochutnal pot, aby zjistil, jestli krev otroka byla čistá a jeho zdraví stejně dobré jako jeho vzhled,“ napsal historik C. L. R. James v knize The Black Jacobins.

Práce na plantážích byla nepřetržitá a brutální. Udržení lidských bytostí v podrobení, píše James, vyžaduje „režim promyšlené brutality a terorismu“. Otrokům bylo zakázáno číst a psát, shromažďovat se ve skupinách, nebo praktikovat náboženství. Veškeré organizované jednání muselo být zlikvidováno. Zhruba pětina těch, kteří byli prodáni do otroctví, zemřela během jednoho roku od jejich nákupu – upracovali se nebo byli ubiti k smrti.

Rasismus

Je lákavé předpokládat, že odporný rasismus plantážníků byl příčinou této děsivé historické epizody. Jak ale napsal ve svém klasickém díle Capitalism and Slavery z roku 1944 Eric Williams, „otroctví se nezrodilo z rasismu: rasismus byl spíše důsledkem otroctví“.

Prvním zdrojem pracovních sil v novém světě byly bílé smluvní síly. Lidé, kteří chtěli lepší život, než jaký v té době nabízely bezútěšné vyhlídky v Británii, se tehdy výměnou za cestu do Ameriky prodávali na několik let do služby bohatších vlastníků pozemků. Tato forma nesvobodné práce však nemohla uspokojit potřeby rostoucích kolonií. Drobní zemědělci byli odsunuti hrabivým pronikáním plantážního systému, který produkoval ne pro obživu, ale pro masový vývoz monokulturních plodin. Od 80. let 17. století se stali hlavním zdrojem pracovní síly na těchto plantážích afričtí otroci. „Důvod byl ekonomický, ne rasový“, napsal Williams. „Neměl nic společného s barvou kůže dělníka, ale s nízkou cenou jeho práce… Kdyby to bylo nutné, plantážníci by se vydali pro pracovní sílu až na Měsíc. Afrika ale byla blíž než Měsíc. A byla také blíž než lidnatější země Indie a Číny. Jejich čas měl teprve přijít.“ Lešení rasismu vyrostlo kolem otrokářského systému, aby ho ospravedlnilo a posílilo. Generace lidí vyrůstaly ve společnosti, v níž bylo slovo „černoch“ synonymem slova „otrok“. Zrodil se rasismus.

Jsou všichni lidé stvořeni sobě rovni?

Majitelé plantáží, továren a otrokářských lodí v 18. století měli z trojstranného obchodu nesmírné zisky. „Otrokářská loď vyplula z domovské země s nákladem průmyslového zboží“, napsal Williams. „To bylo vyměněno se ziskem na africkém pobřeží za černochy, kteří byli opět se ziskem prodáni na plantáže, výměnou za náklad koloniální produktů, které měly být převezeny zpět do domovské země.“

Tato koloniální produkce dodávala suroviny pro industrializaci Anglie. Tento trojstranný obchod fungoval jako motor pro rozvoj kapitalismu: „Kolem roku 1750 existovalo v Anglii stěží obchodní nebo průmyslové město, které by nebylo nějakým způsobem spojeno s trojstranným nebo přímým koloniálním obchodem.“

Jak píše Robin Blackburn v The making of New World slavery, vznikající kapitalistický systém – vyznačující se teoreticky prodejem volné pracovní síly na trhu – byl postavený na „jednom z největších systémů otroctví v historii lidstva“. Spolu s tímto rozporem přišel ideologický střet. Američtí revolucionáři pozvedli ideály lidských práv, demokracie a rovnosti. Radikálové jako Thomas Paine podporovali zrušení otroctví. Zastánci zisku nikoli.

„Jak mohli zakladatelé Spojených států – z nichž většina vlastnila otroky – smířit ideály svobody, za které bojovali, s existencí systému, který reprezentoval naprostou negaci svobody?“, ptá se americký socialista Lance Selfa. „Ideologie bělošské nadřazenosti vyhovuje požadavku… vyloučení černých otroků z požehnání svobody. Přední myslitelé té doby tvrdili, že černoši nebyli skutečnými „lidmi“, ale bytostmi nižšího řádu.“

Porážka otroctví v druhé polovině 19. století nepřinesla černochům rovnost; ani neukončila rasismus. Vládnoucí třída transformovaných Spojených států spíše přizpůsobila rasismus k použití v novém kontextu. Rasismus, tvrdí Selfa, „již neospravedlňoval zotročování černochů, ospravedlňoval ale druhořadý status černochů jako námezdních dělníků a zemědělských dělníků“.

Kolonialismus

Ideologie bílé nadřazenosti dobře zapadala do věku koloniálních říší. Rudyard Kipling oslavoval ty, kteří „se ujímali bělochů břímě“ a vnucovali koloniální vůli „divochům divných ras, z nichž každý plaše zírá, půl děcko a půl ďas“. Světové mocnosti soutěžily o území a zdroje, odůvodňovali svou roli v boji o Afriku, dobytí Asie a předního Východu rasistickým narativem, ve kterém bílí hrdinové přinášeli „civilizaci“ k nižším národům.

Britský koloniální projekt v Austrálii byl podpořen rasismem. Obrovské zábory půdy byly následně ospravedlněny upřením existence domorodým skupinám. Přestože tvrzení o Terra Nullius [zemi nikoho] bylo neustále vyvraceno odvážným odporem domorodých obyvatel, britští kolonisté postupně rozšiřovaly své osady a vytlačovali původní obyvatele z jejich země. Rozvíjející se vlnařský průmysl a potřeba obrovských pastvin pro ovce vedly k některým z nejhorších masakrů domorodých obyvatel ve 30. a 40. letech 19. století, když bílí squatteři vytlačovali stovky tisíc lidí z plochých pastvin východní Austrálie.

S růstem australských kolonií a s ním souvisejícím růstem poptávky po pracovní síle změnila vznikající vládnoucí třída v některých oblastech svou politiku. V reakci na potřeby průmyslu byli domorodí lidé účinně zotročováni, spíše než hubeni.

Vznikla pseudověda, jež měla ospravedlnit akce koloniální říše po celém světě a vybrousit pojem „rasa“ do jeho moderní podoby sady biologicky dědičných vlastností.

Boj proti rasismu, boj proti systému

Progresivní biolog Stephen Jay Gould v knize Mismeasure of man [Jak neměřit člověka] vyvrátil představu, že rasa koreluje s inteligencí nebo mentální kapacitou; a práce vědců jako Richard Lewontin ukázaly, že rasa nepředstavuje smysluplný způsob, jak na základě genetiky třídit lidi. Prosté vyvrácení těchto jedovatých teorií ale nestačí k tomu, abychom se zbavili rasismu. Rasismus se zrodil z ekonomických potřeb kapitalismu a dnes přetrvává, protože kapitalismus stále existuje.

Dnes je stále zvykem využívat rasismus k ospravedlňování krádeže půdy a válek, k odvádění pozornosti lidí od útoků na jejich práva a životní podmínky, a co je důležité, k obracení pracujících lidí proti sobě navzájem. „Rozděl a panuj“ zde funguje dlouhodobě. Abolicionista Frederick Douglass popsal tento proces v roce 1866: „Nepřátelství mezi bílými a černými na jihu lze snadno vysvětlit. Má své kořeny a mízu ve vztahu otroctví a bylo podněcováno na obou stranách mazanými otrokáři. Tito páni zajišťovali svoji nadvládu nad chudými bělochy i nad černochy tím, že mezi ně zasévali nepřátelství. Rozdělovali je, aby si je mohli podrobit.“

Díky velkému úsilí antirasistického hnutí je dnes víra v biologickou méněcennost lidí jiné barvy pleti nepopulární. Terén se místo toho přesunul ke kulturnímu rasismu: slýcháme, že muslimové jsou proti demokracii, domorodí Austrálci jsou špatnými rodiči a další lži. Funkce rasistické ideologie je ale stále stejná. Odhalení kořenů rasismu a důvodů jeho přetrvávání nám poskytuje silný nástroj v boji proti němu. Pokud víme, že tyto myšlenky jsou produkovány sociálním a ekonomickým systémem, který ke svému fungování potřebuje útlak a podrobení, víme, že musíme proti tomuto systému bojovat, chceme-li zpochybnit rasismus. Jakýkoli skutečný boj proti kapitalismu musí být stejně tak antirasistický a stát na solidaritě s těmi, jichž se rasismus dotýká.

Kate Jeffreys

Přeloženo z anglického originálu vydaného v květnu 2015 na webu Redflag: Newsaper of Socialist Alternative.