Turecko se pod vedením prezidenta Erdoğana stává stále více autoritářským státem. Jakákoliv opozice je v zemi tvrdě potírána. Represe dopadají obzvlášť tvrdě na Kurdy a Kurdky. A to nejen v samotném Turecku. Erdoğanova vláda se rozhodla pod falešnou záminkou boje proti terorismu zničit kurdský emancipační projekt na severu Sýrie. V rozporu s mezinárodním právem a bez ohledu na rezoluci OSN pokračuje Turecká armáda a jí podporované džihádistické skupiny sedmým týdnem v nevyprovokované agresi proti kurdskému Afrínu. Počty mrtvých civilistů každým dnem přibývají. Světová veřejnost k počínání Turecka až na výjimky mlčí. Přijďte 16. března na panelovou diskusi o současné situaci v Turecku a Rojavě.

Po skončení 1. světové války došlo k rozdělení území Osmanské říše do několika států. Mocnostmi narýsované hranice rozdělily také mnohamiliónovou kurdskou populaci. Největší část jí zůstala na území nově vzniklého Turecka (s odhadovanými 15 až 20 miliony tvoří Kurdové až 20 % populace Turecka). Kurdové a Kurdky v Turecku (podobně jako jinde) čelili po desetiletí snahám o asimilaci a různě silným vlnám násilných represí. Významným pro další vývoj vztahu tureckého státu k jeho kurdským občanům byl vznik Kurdské strany pracujících (PKK) v roce 1978. Tato původně marxisticko-leninská strana usilující o vznik samostatného kurdského státu na území jihovýchodního Turecka zahájila v roce 1984 guerilovou válku, jež si především na kurdské straně vyžádala až 40 tisíc životů.

Okolo roku 2000 prodělala PKK zásadní ideologickou transformaci iniciovanou především myšlenkovým obratem svého vězněného lídra Abdullaha Ocalana. Strana nahradila autoritářský marxismus-leninismus libertariánským socialismem. Upustila také od snah o vytvoření samostatného kurdského státu a postavila se proti nacionalismu. Inspirována americkým anarchistou Murrayem Bookchinem usiluje místo o rozvoj multietnické, ekologicky uvědomělé a genderově spravedlivé společnosti založené na decentralizaci moci a principech přímé demokracie. Model demokratického konfederalismu a rovného zastoupení žen ve všech politických funkcích byly přejaty širším kurdským hnutím, včetně progresivní prokurdské Lidově demokratické strany (HDP) nebo Sjednocené demokratické strany (PYD), jež je nejsilnější stranou v syrském Kurdistánu.

Ve stejném období došlo k určitému uvolnění útlaku vůči Kurdům v Turecku (včetně zrušení zákazu používat kurdštinu na veřejnosti). Turecko zároveň vylobovalo zařazení PKK na seznamy teroristických organizací vedené NATO, EU a Spojenými státy, což mu umožnilo stíhat každého, kdo se třeba jen kriticky vyjádří o státní politice proti Kurdům, za podporování terorismu.

V sousední Sýrii umožnila situace vytvořená občanskou válkou syrským Kurdům rozvinutí principů demokratického konfederalismu v praxi. Na územích s převahou kurdského obyvatelstva na severu země, ze kterých se stáhly vládní síly, vznikly v roce 2012 tři autonomní kantony (Afrín, Kobane a Džazíra), jež jsou společně známé pod označením Rojava. O tamní sociální a feministické revoluci se na Západě mnoho nepsalo. Kurdské autonomní oblasti se dostaly do povědomí světové veřejnosti až v souvislosti s obranou města Kobane před silami tzv. Islámského státu. Zvláště fotografie příslušnic ženských milic YPG bylo možné vidět doslova všude. Podporu kurdskému boji proti ISIS deklaroval kdekdo včetně islamofobů, kteří si zřejmě nebyli vůbec vědomi toho, jakou PYD razí politiku.

V Turecku v roce 2015 zkrachovala mírová jednání mezi PKK a tureckou vládou, což vedlo k dalším represím. V červenci 2016 došlo v zemi k neúspěšnému pokusu o puč – jednoznačným vítězem se stal prezident Erdoğan (což potvrdily výsledky ústavního referenda, které z Turecka udělaly prezidentský systém). Následné represe dopadly obzvlášť silně také na prokurdskou Lidově demokratické stranu (HDP), jež je třetí nejsilnější stranou v parlamentu. A to přesto, že strana se puč rázně odsoudila. Uvězněna byla řada členů strany včetně stranického vedení, poslanců a poslankyň či starostů a starostek, v některých případech bez toho, aby proti nim bylo vůbec vzneseno obvinění. Stejný osud potkal mnoho novinářů a novinářek, právníků a právniček, obhájkyň ženských práv, aktivistů a další představitelů opozice. Celkem bylo zadrženo přes sto tisíc lidí a padesát tisíc jich skončilo ve vězení. Téměř 150 tisíc státních zaměstnanců bylo propuštěno. Kurdská mládež v několika městech na jihovýchodě země reagovala vyhlášením samospráv, chopila se zbraní a vykopala systém zákopů, pomocí kterých chtěla bránit svá města. Erdoğan reagoval nařízením obležení měst armádou, 24 hodinovým zákazem vycházení a konečným útokem, v jehož důsledku zemřely stovky lidí a celé čtvrti byly srovnány se zemí. Poté, co byla zveřejněna petice několika tisíc akademiků a akademiček vyzývající stát, aby zastavil válku proti Kurdům a vrátil se k mírovému procesu, přišly stovky akademiků o zaměstnání, řada jich byla zatčena a nejméně 148 jich bylo obviněno z propagace terorismu.

Zatím poslední etapou Erdoğanovy války proti Kurdům je útok na Afrín. Pod falešnou záminkou boje proti terorismu zaútočila 20. ledna turecká armáda a jí podporované islamistické skupiny na autonomní kanton Afrín – do té doby místo, jemuž se vyhnula občanská válka, takže se sem uchýlilo několik set tisíc uprchlíků. Turecká operace pojmenovaná cynicky „Olivová ratolest“ si během během necelých sedmi týdnů vyžádala přes dvě stovky civilních obětí a několikanásobně víc zraněných, vyvolala vlnu uprchlíků a přinesla rozsáhlé škody na veřejné infrastruktuře. Spojenci Turecka z NATO, Evropská unie, Rusko i světová veřejnost obecně k této nevyprovokované agresi mlčí.

Naše pozvání do diskuse přijali:

• Midori Koçak – Členka prokurdské Lidově demokratické strany (HDP), LGBT aktivistka a softwarová inženýrka žijící v Praze.

• Tahsin Housein – Nezávislý kurdský aktivista původem ze Sýrie. Absolvent VŠE v Praze. V ČR žije přes 30 let.

• Jakob Wilke – Student oboru Blízkovýchodní studia původem z Německa. Publikoval k tématu Turecka a Rojavy mj. v časopise A2 a na A2larmu.

Diskuse se koná v Prostoru39 (Řehořova 39, Praha 3) 16. března od 19 hodin.