Už jen něco přes dva týdny nás dělí od začátku summitu skupiny G20 v Hamburku. Připojili jsme se k prohlášení sepsanému 9. června, v němž různé skupiny podílející se na mobilizaci #NoG20 odmítají snahu kriminalizovat protesty a rozdělovat je na ty “dobré” a ty “špatné”.

U protestů proti G20 v Hamburku se tážeme na jednu věc: Vyplatí se prosadit znovu vizi bezpodmínečné solidarity proti zinscenovanému poměřování sil mezi autoritářským neoliberalismem a nacionalistickým zpátečnictvím? Již příliš dlouho dominuje společenské debatě spor těchto dvou falešné protikladných vizí kapitalismu. Jedná se o cíl velkého množství rozdílných proti-mobilizací. Během protestů proti setkání 20 nejsilnějších industriálních mocností nejde o nic menšího, než o to, jak jsou levicové protesty schopné jednat v podmínkách centra krizového režimu. Jinými slovy: U protestů proti G20 nám jde o mnohé.

Etablovaní politici, mainstreamová média a hamburská policie to vidí podobně. Jejich cíl je také jasný. Reprezentativní událost nesmí být rušena a jakákoliv kritika současného stavu světa, o jehož dalším řízení se bude na protestech jednat, musí zůstat v daných mezích a bez jakýchkoliv dopadů. Vládnoucí SPD tím nemyslí nic jiného, když se nechává oficiálně slyšet, že “dojem z protestů proti G20 musí být pouze mírumilovný”. Proto pracují s velkým důrazem na mediální obraz represivních scénářů. Již nyní ohlašují masové hraniční kontroly proti mezinárodním aktivistům a aktivistkám a tvrdý postup policie proti akcím občanské neposlušnosti. “G20 bude také výstavní skříní policejní práce”, tvrdí primátor Hamburku. Bude nasazeno více než 15 tisíc policistů a policistek. Pravicové policejní odbory mluví s ohledem na možné blokády v přístavu dokonce o terorismu. Ministr vnitra si myslí, že blokáda kolon aut se zastupiteli zemí G20 by mohla znamenat ohrožení života pro aktivisty a aktivistky. Důvodem jsou prý ochranky příchozích představitelů států, za což by však těmto ozbrojeným násilníkům nehrozil žádný právní postih. Naopak – aktivisté a aktivistky jsou těmi vinnými. Úřady se snaží házet demonstrujícím klacky pod nohy, kde to jen jde. Mimo to zkouší zakázat nahlášené kempy pro demonstranty a demonstrantky. Již několik týdnů vyhání město bezdomovce z centra Hamburku na jeho okraj. A politici na celostátní úrovni se pochopitelně přidávají. Na stole je návrh zákona, který by měl být schválen ještě před summitem. Měly by se zostřit tresty za kladení odporu proti policejnímu násilí. Vykonavatelé státního monopolu na násilí jsou tím označeni za skupinu zvláště hodnou ochrany. Základní práva pro demonstrující a menšiny? Nezájem. Nic nesmí rušit vladaře globálního kapitalismu. To vše rámuje vyčerpávající debata o násilí. S ohledem na plánované protesty se už jenom klade otázka, zda a jak se demonstranti a demonstrantky distancují od militantních akcí. Každodenní násilí kapitalismu a jeho aktérů se nicméně zamlčuje. Pro ty se totiž město Hamburk snaží být dobrým hostitelem.

A to stále ještě není všechno: Kromě biče policejní represe a Law-and-Order rétoriky konzervativců, přichází také cukr údajné snahy o integraci. Některé neziskovky, dbalejší pokynů udělovaných v rytmu obušků, vyzývají v prozíravé poslušnosti k demonstracím tolik dní před samotným summitem, aby jejich “vlnu protestů” určitě nikdo nerušil. Spoluvládnoucí Zelení organizují v průběhu summitu společně s početnou městskou honorací vlastní shromáždění, která se cíleně vymezuje proti ostatním a namísto toho se snaží “ukázat soudržnost našeho životního stylu a demokracie”. Banálnější souhlas a přitakání vládnoucí nespravedlností by snad papír nesnesl. A navíc to ještě prohlásit za protest. I tak však nejsou tyto pro-vládní demonstrace neškodné. Ve skutečnosti je totiž cílem delegitimizovat každý protest, který se obsahově či ve strategii liší od těchto pro-vládních protestů. Jedná se o starý trik. Už se zase rozdělují známky za demonstrace: Hodní protestující přijdou kromě kulatého stolu mocných na chvíli do televize. A ti zlí leží v mrtvém úhlu demokratického právního státu. Cíle je dosaženo. Nikdo už se netáže, co by se mělo změnit, natož aby bylo vůbec dovoleno organizovat se za radikální proměnu současné společnosti. Oficiální reakce na ohlášené protesty tak dokonale pasují do autoritářského obratu neoliberalismu. Policejní zásah proti demonstrujícím by se tak mohl stát jeho předběžným vrcholem.

My se však nenecháme zastrašit. Už jsme rozhodnuti. Postavíme se proti odpovědným a profitujícím z tohoto systému. Nechceme se spokojit ani s Evropou jako pevností ani s Evropou jako laboratoří krizového režimu. Stylizaci Německa do “pevnosti rozumu” nesedneme na lep. Plánované hrobové ticho chceme narušit. Víme již velmi dobře, s jakým systémem jsme se dostali do křížku a kolik násilí je v běžném kapitalistickém řádu obsaženo. Víme již, že právo právního státu platí zejména pro ty, kdo zpochybňují jeho autoritu. Proto také nehodnotíme sociální hnutí. Skandální je totiž kapitalismus sám, nikoliv kladení odporu proti němu. Sociální konflikty neprobíhají naštěstí podle scénáře německých úředníků. V posledku se totiž jedná o silnou exportní politiku, která ničí dennodenně život nejprve zde a potom ještě více i jinde. Je proto samozřejmé, že sociální konflikt bude i zde tématem na pořadu dne. Autoritářská strategie obejití sociálních konfliktů zkouší zamést pod koberec jednu samozřejmost: Kdo si zve vykonavatele ekonomického řádu, kteří jsou hlavními producenty chudoby, zve si spolu s nimi i odpor proti nim. Tento odpor bude mít mnoho podob. A to je dobře. Vzhledem k mnohostranným problémům tohoto systému by bylo nepřiměřené vytvářet normativní návody na to, jak protestovat proti kapitalismu. Již letmý pohled do historie ukazuje, že dokud je moc a bohatství rozděleno nerovnoměrně a dokud se vypráví stále stejná historka o “stejných právech” a “možnosti podílet se na moci”, má na světě své místo i občanská neposlušnost a militantně laděné protesty. Naděje vzniká vždy z rebelie – pro tu však nikdy nebylo dost schválení z vrchu.

Jsme proti každé kriminalizaci protestů a jejich rozdělování na ty “dobré” a ty “špatné”. Vyjadřujeme solidaritu všem, kteří s námi sdílejí cíl vytvořit z tohoto festivalu moci událost solidarity jdoucí za všechny hranice. Naším cílem nejsou konflikty s policií, zároveň však přicházíme do ulic Hamburku v běžném chodu kapitalismu, abychom rušili summit G20. Stojíme za rozmanitými tradicemi, perspektivami a prostředky. Přesto chceme společně pracovat na tom, aby se různé formy protestu nerušily, ale naopak vzájemně a produktivně podpořily. Zasadíme se o to, aby všichni, kdo do Hamburku dorazí, měli ubytování. Zároveň zveme všechny, aby přijali tuto výzvu a společně s námi kreativně a rozmanitě povstali proti elitám a jejich výjimečnému stavu. Společně se jim postavíme.

Nepochybujeme o tom, že je to tak správně. Avšak jestli je to možné, lze dokázat jedině v praxi. Jsme na to připraveni. We’ll come together.

• …ums Ganze!

• Interventionistische Linke

• Projekt Revolutionäre Perspektive (PRP) Hamburg

• queer-feministisches Bündnis gegen G20

• radikale linke | berlin

• Antifa+

• LINKE.SDS (Bundesverband)

• Emanzipative & Antifaschistische Gruppe [EAG]

• Flüchtlingsrat Hamburg

• Bündnis ALLES ALLEN

• la:iz – linksradikale Gruppe an der FU Berlin

• NoG20MV-Bündnis

• Kommunistische Partei Iran

• Barrikada Düsseldorf

• Autonome Antifa 170 Dortmund

• Iniciativa Ne rasismu
  

Německý originál prohlášení najdete např. tady.

Informace o protestech proti summitu G20 v Hamburku najdete tady.