V září jsme těsně po organizovaném útoku na uprchlické centrum ve východoněmeckém Heidenau publikovali překlad rozhovoru se Sarah, antifašistkou z Berlína. O osm měsíců později se jeho autor vrátili do Německa, aby o současné politické situaci v Německu diskutoval s jejími soudruhy ze západoněmeckého Frankfurtu nad Mohanem. Zatímco se dynamika současné evropské uprchlické krize se i nadále vyvíjí, racializovala pravice sérii sexuálních útoků, k nimž došlo na Silvestra v Kolíně nad Rýnem, okamžitě jako součást své politické ofenzívy. Nedávné volby přinesly velké zisky Alternativě pro Německo (AfD), pravicově-populistické straně vzniklé v roce 2013. Východoněmecká města jsou i nadále svědky velkých demonstrací pravicově-populistického a islamofobního hnutí PEGIDA (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu). Levice se ale reorganizuje. Přečtěte si rozhovor se Sarah a Dominiquem z Kritik und Praxis (Kritika a praxe) pořízený ve Frankfurtu po skončení celostátní antifašistické a antirasistické konference, jejímž cílem bylo vypořádat se situací a začít se bránit.

Zvenčí se zdá, že racializace sexuálních útoků, k nimž došlo na Silvestra v Kolíně nad Rýnem, byla určitým předělem, a vytvořila politickou příležitost pro populistickou pravici. Mohli byste nám říct, jaké byly hlavní reakce na tyto útoky?

Dominique: Skutečnost, že mediální odezva byla tak šovinistická, toho mnoho odhaluje. Je nepříjemnou pravdou, že k sexuálním útokům a obtěžování žen v Německu dochází každodenně, obzvláště během velkých shromáždění jako je třeba Oktoberfest. Důvodem veřejného pobouření v tomto konkrétním případě bylo, že ti, kdo jsou obviněni z útoků, jsou uprchlíci. Události v Kolíně představovaly zlom ve veřejné diskusi. Mohli jsme pozorovat vytvoření dvou jasných stran: Pravicové “revolty” vyznačující se rasistickými postoji, jež byly silně artikulovány v rámci veřejné diskuse a prostřednictvím útoků na uprchlíky a uprchlická centra (noviny der Spiegel hovořily o “temné straně Německa”). Na druhé straně existuje “světlá strana Německa”, kterou tvořila nečekaná vlna solidarity, včetně “uvítacích výborů”, lidí, kteří věnovali oblečení, jídlo a dokonce i (dočasné) ubytování pro ty, kdo sem přijížděli. Až do začátku zimy se obě strany účastnily veřejné debaty. Populistická pravice – ve snaze upevnit nacionalistické argumenty proti uprchlíkům – rámovala události v Kolíně nad Rýnem prostřednictvím “feministického” diskursu. Od té doby byly odkazy na útoky časté jak ze strany populistické pravice, tak ze strany hlavního proudu politiky. Obraz “zločinného cizince” nebo “kriminálního uprchlíka” je zpátky ve veřejném diskursu a byl jedním z hlavních argumentů pro posílení pravomoci státu rychle deportovat uprchlíky, kteří tady porušili zákon. Slogan “rapefugee” je nyní možné častěji vidět na pravicových demonstracích.

Sarah: Debaty kolem útoků se nikdy nezaměřily na sexuální obtěžování jako obecný sociální problém. První ženy, které hlásily incidenty policii, byly například poslány pryč s komentáři jako “nemůžeme s tím nic dělat… nejde o nic neobvyklého”. Žádné z mainstreamových médií nebo politických stran nevyužilo této příležitost k tomu, aby hovořily o sexuálním obtěžování v německé společnosti, jak je vnímáno a stíháno v mezích zákona, nebo k diskusi o tom, jak posílit práva žen. Používaly místo toho specifické rasistické argumentace, jež viní muslimy a islámskou kulturu z útlaku žen. Teprve množství útoků přimělo policii a starostku Kolína, aby uspořádali tiskovou konferenci, kde byla politizována povaha těchto útoků. Na konferenci starostka ženám “radila” mimo jiné, že by se měly “držet na délku paže od mužů” a “neusmívat se na ně, a povzbuzovat je tak, aby s vámi mluvili”.

V následujících týdnech došlo v Kolíně nad Rýnem k několika rasově motivovaným útokům a byly vytvořeny skupiny “občanských hlídek“ (Bürgerwehren), aby “ochránily” městské čtvrti a ženy před “zločinnými cizinci”, což mělo zjevně rasistické i sexistické podtóny.

I když chvíli trvalo, než levice přišla se silnou odezvou na tyto formy rasismu a sexismu, bylo zveřejněno prohlášení pod názvem #ausnahmslos (#bezvýjimky), které podepsaly různé feministické vědkyně a političky. Krátce po Mezinárodním dni žen proběhla v Kolíně nad Rýnem pod heslem “náš feminismus je antirasistický” také demonstrace, jíž se zúčastnilo několik tisíc lidí.

Dominique: Je zajímavé, že se stejnou argumentací jsme se mohli setkat při obhajobě války v Afghánistánu nebo Iráku. Stejné argumenty byly použity, když byl stavěn “antiemancipační, sexistický islám” proti “emancipovanému, feministickému Západu”. Rasistické rámování útoků je používáno v celé zemi. V nedávných komunálních volbách ve Frankfurtu zobrazoval jeden z volebních plakátů CDU mladou ženu joggující venku. Na plakátu bylo napsáno: “Volte CDU, ochráníme občany a občanky Frankfurtu nad Mohanem.” To, že zde byli zmíněni občané i občanky, je pro CDU neobvyklé. I když tu nebyl žádný přímý odkaz na Kolín, je jasné, k čemu plakát odkazoval.

AfD bývá charakterizována jako “páteř” nově vznikajícího pravicově-populistického hnutí. Mohli byste vysvětlit roli, již v současnosti hraje v této pravicově-populistické ekologii?

Sarah: Při snaze analyzovat aktuální roli AfD ve společnosti je opravdu důležité mít na paměti její původ. Velkou popularitu strana získala na vrcholu diskuse kolem hospodářské krize tady v Německu. Všechny strany diskutovaly o úsporných opatřeních a “nezbytných škrtech”, jichž by bylo třeba. AfD vznikla krátce před volbami do Evropského parlamentu v roce 2013 a nabídla pravicově-populistické odpovědi na krizi. Svoje pravicové, neoliberální ideje cílila na občany obávající se snížení kvality svého života. Smíchala je s xenofobními, sociálně-šovinistickými a antifeministickými idejemi. Byla celkem úspěšná a získala mnoho hlasů.

Dominique: To je, odkud strana vzešla. Rychle se ukázalo, že ve straně existují dva póly. Jeden pól, který byl organizovaný kolem ekonomicky neoliberální perspektivy, a který rámoval krizi eurozóny jako charakterizovanou heslem “Německo platí za krizi” a platí za jiné, lehkomyslné země. Druhý pól je společensky-konzervativní a nacionalistický a kombinuje antifeministické, sociálně-šovinistické a xenofobní diskurzy. Na začátku tyto dva póly pracovaly v tandemu, ale nakonec mocenský boj o veřejnou prezentaci strany vyústil v odchod neoliberálního křídla vedeného Berndem Luckem, bývalým šéfem strany.

Od tohoto okamžiku strana zdůrazňuje svůj konzervativní charakter. Hlavním tématem pro ni teď je uprchlická otázka. Nová vůdkyně Frauke Petry je silně pravicová, xenofobní a antifeministická. Je hlavou AfD v Sasku. Je to otevřeně biologická rasistka, což projevuje v televizních talk show v hlavním vysílacím čase. Veřejný obraz strany se od jejích počátků výrazně posunul.

Sarah: Před krizí jsme mohli říct, že v Německu neexistuje pravicově-populistická strana. Neonacistická NPD jen výjimečně získala 2 % hlasů. Od poloviny 80. let byla největší stranou napravo od CDU její sesterská bavorská Křesťansko-sociální unie (CSU). Politologové přišli s “teorií táborů” (Lagertheorie), aby vysvětlili rozdělení německého politického světa do dvou znepřátelených táborů – konzervativců a levice. Bývalý politik Franz Josef Strauss mluvil za mnohé, když řekl, že “napravo od CDU/CSU nesmí být žádná demokraticky legitimizovaná strana”.

AfD opravdu otřásla způsobem, jakým funguje německá parlamentní politika. Přestože žádná ze zavedených stran není v současnosti ochotná vytvořit s AfD koalici, strana je nyní zastoupena v parlamentech několika spolkových zemé. Získala velké množství hlasů, včetně mnoha těch, kteří byli volit poprvé. Byla schopna mobilizovat hodně politicky neangažovaných [“politikverdrossene”] a cynických Němců k budování silné opoziční strany

Dominque: Zatímco NPD je téměř všeobecně odmítána, AfD byla schopná na uprchlické krizi vydělat. Angela Merkelová čelí kvůli svému postoji k uprchlické otázce vážné opozici uvnitř vlastní strany. To otevřelo dveře pro pravicovější perspektivu, kterou mnozí Němci postrádali v samotné CDU. AfD rostla po celou dobu krize. Nyní je zvána k účasti ve veřejných diskusích a televizních talk show a je považována za relevantního komentátora na uprchlické téma. V několika státech nedávno získala více než 10 % hlasů, v Sasku-Anhaltsku dokonce 23 %, což je největší úspěch nové strany v německé historii.

Sarah: Je těžké odlišit pouliční populistické hnutí PEGIDA od AfD. Většina lidí, kteří jsou součástí hnutí PEGIDA, používá argumenty, které při protestech proti uprchlíkům podporuje AfD. Je mezi nimi vztah vzájemné závislosti. AfD je stále velmi nová a nemá dlouhodobou politickou tradici. To jí dává flexibilitu reagovat oportunisticky, podle toho jak se situace vyvíjí. Byla schopna úspěšně přesunout důraz ze svého diskurzu ekonomické krize situované na evropské úrovni k zaměření na řízení migračních toků na národní úrovni.

Dominique: Tlak na CDU zprava vedl k tomu, že se v mnoha místních zastupitelstvech – v závislosti na výsledcích příštích komunálních volbách – zvažuje potenciál pro koalice s AfD. “Velká koalice” CDU a SPD (Sociálně demokratické strany) možná bude muset vyhlásit předčasné volby, což by znamenalo, že možnost koalice CDU s AfD na národní úrovni není vyloučena.

Sarah: I když se musíme stavět proti AfD, musíme si uvědomovat, že doprava se posouvají všechny politické strany. Je to velká koalice, kdo je zodpovědný za naprosté ořezání azylového práva, ne AfD. Nesmíme ztrácet ze zřetele strany, které jsou aktuálně u moci.

SPD nedávno v západoněmeckém Essenu organizovala blokádu nového centra pro uprchlíky.

Dominique: Ačkoli se jednalo o poměrně izolovanou akci na místní úrovni, ukázala, jak se mění diskurz. Nejsou to jen zklamaní voliči CDU obracející se k AfD. Existuje také rozkol ve vedení Die Linke, které pociťuje tlak všeobecné rasistické atmosféry. Postoje, jež zaujímají, by byly před dvěma lety nepředstavitelné. Všechny strany nyní triangulují.

PEGIDA jako sociální hnutí nyní existuje rok. Tisíce lidí se účastní každotýdenních “pondělních demonstrací”, které mobilizují pravicově-populistické a xenofobní nálady, zatímco odkazují na lidové demonstrace proti východoněmeckému státu v 80. letech. Centry tohoto hnutí jsou východoněmecká města Drážďany a Lipsko. Jak se během roku vyvíjela dynamika hnutí PEGIDA?

Dominique: PEGIDA je jako sociální hnutí regionálně různorodá. Odtud ze Západu se můžeme vyjádřit pouze na základě analýzy, kterou provedli naši soudruzi na Východě. Na Západě PEGIDA zkrachovala, ačkoli tu AfD má významnou základnu podporovatelů. Ve Frankfurtu nad Mohanem například bylo několik demonstrací, jichž se zúčastnilo maximálně 70 osob. Proti nim se postavily stovky a někdy dokonce tisíce lidí, často militantních demonstrantů. Na Východě je to velmi odlišné. PEGIDA vznikla v Drážďanech a pořád tam je silná. Každé pondělí se tam jejich demonstrací účastní tisíce lidí. Při událostech, jako bylo první výročí jejího založení nebo celoevropský akční den hnutí PEGIDA, jenž proběhl 6. února, chodí do ulic deset až patnáct tisíc lidí.

I když se diskurs zásadně neradikalizoval, můžeme říci, že nyní existuje na mnoha místech silné partnerství mezi hnutím PEGIDA a organizovanými nacisty. V Drážďanech bylo v několika posledních měsících asi dvacet nacistických akcí týdně. To je více, než kolik jich proběhne za rok ve Frankfurtu! Zahrnuje to nacistické koncerty, blokády nebo napadání azylových center, stejně jako akce z normálního kalendáře hnutí PEGIDA. V Lipsku vídáme v pondělí na ulicích hnutí PEGIDA, ve středu pochody reakčnější části hnutí a v sobotu pochody otevřených nacistů. Jedná se o kalendář, který je v této době ve městech na Východě docela běžný.

Mnozí z nás trávili své antifašistické “kariéry” tím, že pomocí různých taktik ničili velké nacistické “smuteční pochody” v Drážďanech. Ty skončily v roce 2011, ale trvalo to pouze 3 roky, a jsme svědky toho, že se v ulicích každý týden – a ne jenom jednou za rok – shromažďuje ještě větší množství lidí! Z téhle střízlivé statistiky je možné si udělat představu o rozsahu situace.

Sarah: Jednou ze základních dynamik za touto situací je rostoucí krize legitimity. Mnozí lidé ztratili veškerou důvěru v autority. Mnozí z nich už nevěří žádné ze zavedených politických stran, nebo “lživému tisku”, který jejich hnutí od začátku kritizoval, a nyní argumentují, že musí věci vzít do svých rukou. Tato úroveň politické mobilizace je pro tak velkou část německé společnosti neobvyklá. Jak jsme již zmínili, hnutí PEGIDA a AfD jsou propojeny. Zatímco velká část politického obsahu demonstrací hnutí PEGIDA se zaměřuje na kritiku politiky Angely Merkelové, AfD je z obliga. Björn Höcke, biologický rasista a vůdce AfD v Durinsku, je často zvaný, aby promluvil na pódiu na demonstracích hnutí PEGIDA. PEGIDA je schopna mobilizovat každé pondělí, bez ohledu na počasí, a to ukazuje hloubku lidově-šovinistických postojů uvnitř německé společnosti.

Existují propojení mezi nacistickými strukturami a hnutím PEGIDA?

Dominique: Organizované nacistické skupiny se mohou bez problémů účastnit demonstrací hnutí. PEGIDA vytvořila atmosféru, v níž je legitimní vzít osud Německa do vlastních rukou. To pro někoho znamená útočit na uprchlíky a jejich domovy nebo snažit se blokovat autobusy a tak dále. Od velké vlny útoků v 90. letech, užívalo tyto formy politické aktivity jen malé tvrdé jádro nacistů. Nyní ale komplex AfD-PEGIDA vytvořil atmosféru, v níž se průměrní Němci cítí povzbuzeni k tomu, aby šli ven a dělali přímé akce. Od začátku letošního roku došlo k více než 500 útoků na uprchlíky a jejich domovy. Množství útoků roste, stejně jako jejich intenzita. V poslední době došlo k útokům střelnými zbraněmi a k (neúspěšnému) útoku ručním granátem na uprchlických ubytovny. Zatím naštěstí nikdo nebyl zabit. Zatímco PEGIDA nezapustila kořeny v západním Německu, tyto útoky se rozšířily po celém zemi. Jedná se o novou dynamiku.

Nedávno proběhl globální akční den svolaný hnutím PEGIDA. I když z větší části skončil neúspěchem, neukazuje to na společný politický kontext v globálním Severu, na kterém tato hnutí zakládají svoji činnost?

Sarah: Akční den hnutí PEGIDA probíhal v mnoha zemích – Velké Británii, Kanadě, Austrálii, České republice. Je důležité porozumět tomuto pokusu o export modelu PEGIDA. Radikální levice se dosud nedokázala vypořádat s analýzou hnutí PEGIDA jako potenciálně mezinárodního modelu. Proběhla celoevropská kontramobilizace za “Solidaritu bez hranic”, která byla prvním vážným pokusem propojit různé struktury a spolupracovat na mezinárodní úrovni s různými radikálně-levicovými skupinami. Musíme tyto kontakty posílit a pokusit se přijít s analýzou a praxí zaměřenou na pravicově-populistické pochody hnutí, jako je PEGIDA, na transnacionální úrovni. Musíme zjistit, o jaké aktéry v jednotlivých zemích jde, a jak jsou propojeni spolu navzájem a jak se společnostmi, ve kterých žijí.

V únoru …ums Ganze uspořádali velkou konferenci antifašistašistických a antirasistických organizací s cílem spojit se a diskutovat tuto situaci. Mohli byste nám říci více o důvodech, jež vedly k uspořádání této konference a o tom, jaké jsou její výsledky?

Sarah: Na začátku roku 2015 proběhl velký akční den Blockupy/M18, který kombinoval militantní kolektivní akci s velkou demonstrací zahrnující mnoho politických tradic. Všichni jsme byli plní optimismu. Jen do doby, než přišlo léto migrace, jež posunulo politický terén tak rychle, že se od té doby radikální levice snaží dohnat ztrátu. Druhá polovina roku 2015 byla obdobím hašení požárů a analýzy. Zorganizovali jsme tuto konferenci jako místo, kde mohou soudruzi společně diskutovat o současné politické situaci. Pojali jsme akci šířeji než jen pro antifašistické hnutí. Musíme se posunout od antifašismu 90. let. Naši soudruzi ve východním Německu se snaží udržet si nadhled. Chtěli jsme, aby tato konference byla příležitostí k navázání kontaktů a diskusi o nových taktikách a strategiích – například snaze budovat mosty mezi antifašistickým a antirasistickým hnutím, jež byly poškozeny v 90. letech.

Dominique: Přes krátkou propagaci se ve Frankfurtu setkalo 500 lidí z různých regionů a tradic. Nebyly tu jen antifašistické skupiny, ale také antirasistické struktury a lidé z malých skupin solidárních s uprchlíky.

I když jsme měli k dispozici jen jeden den, diskuse byla velmi plodná. Bylo jasné, že lidé se chtěli sejít a hovořit. Bylo to pro všechny posilující. Regionální rozdíly se opravdu projevily, my se ale ujistili, že musíme začít reagovat. Nejkonkrétnějším výsledkem je “společné prohlášení” proti nacionalistické, rasistické, pravicové politice, kterou vidíme ve společnosti. Společný slogan “Nationalismus ist keine Alternative” (Nacionalismus není alternativa) a sdílený web pomohou podpořit menší skupiny a koordinovat naši činnost. Menším skupinám nebo těm, které pracují v menších místech to poskytne platformu a zasadí to jejich činnost do širšího kontextu.

Proběhla diskuse o tom, co dělat na 1. máje. Všechny návrhy měly antifašistický charakter. Ve Stuttgartu například proběhne velké shromáždění AfD. Vedle toho bude také klasické fašistické shromáždění v Plavnu, městě nedaleko Lipska. Plánované akce odrážejí regionální rozdíly i různé části skládačky: AfD, klasičtí neonacisté, vláda a tak dále.

Mnozí z našich čtenářů nejsou obeznámeni s historickým rozdělením mezi antifašistickým a antirasistickým hnutím v Německu. Mohli byste nám to trochu vysvětlit?

Sarah: Rozdíl mezi antirasismem a antifašismem jako formami politické praxe se vyvinul jako výsledek diskusí, které probíhaly v 90. letech. Antifašistické hnutí vinilo antirasistické struktury, že pouze poskytují pomoc uprchlíkům a nepředkládají hlubší kritiku národa, státu a kapitálu. Antirasistické kolektivy podle antifašistů napomáhaly stabilizaci systému tím, že uprchlíkům a migrantům poskytují podporu, kterou jim nechce nebo nemůže poskytnout stát, a zároveň postrádají vizi toho, v jaké společnost bychom žili, pokud by skutečně neexistovaly “žádné hranice, žádná národy” (no borders, no nations). Vzhledem k taktickým a strategickým rozhodnutím učiněným těmito hnutími neexistoval mezi jejich praxemi prakticky žádný překryv.

Věnovat se v tomto konkrétním období antifašistické práci znamenalo budovat politické hnutí a současně zvyšovat povědomí o problematice rasismu ve společnosti – jak proti té samé společnosti, tak proti státu. Praxe sestávala z různých forem militantního antifašismu, jako je organizování ochrany těch, co jsou v nouzi (zejména migrantů a uprchlíků) a levicových struktur, organizování mládežnických antifašistických skupin a vytvoření specifické “subkultury” jako formy identity. Ještě více šlo o organizovanou formu antifašismu, který nejenže reaguje na fašistické a rasistické mobilizace, ale také usiluje o organizování se a neustálou práci proti fašistickým strukturám a o problematizaci rasistických základů ve společnosti, jež tvoří podstatu těchto struktur. Antifašisté vnímali antirasismus primárně jako praktickou formu podpory uprchlíků a migrantů, jež však neřeší hlavní příčiny.

Máte nějaké komentáře na závěr?

Sarah: Když se AfD před několika lety objevila, radikální levice a zejména antifašistické hnutí si uvědomily, že postrádají analýzu fenoménu pravicového populismu. Naším současným cílem je najít odpovědi na tuto reakční ekologii, které budou reflektovat regionální rozdíly a neuvíznou v pasti politiky hašení požáru. Plánujeme v blízké budoucnosti zorganizovat další menší setkání delegátů a na podzim zřejmě zopakujeme větší setkání. Situace se samozřejmě může změnit. Myslím, že se musíme snažit vytvářet velké koalice nad rámec našich vlastních politických tradic. Tohle setkání byl skvělý start.

Dominique: Je povzbudivé vidět kroky vedoucí k budování vazeb mezi antifašistickým a antirasistickým hnutím tady v Německu. Nesmíme zapomínat, že v Německu pořád existuje “světlá strana”. Nejsme jako radikální hnutí sami. Musíme najít způsob, jak inspirovat a začlenit lidi, kteří nejsou spokojeni s rasistickou atmosférou tady v Německu. To je naše politická výzva.

Ben L.

Ben L. je členem Plan C, antikapitalistické organizace působící ve Velké Británii. Plan C a “…ums Ganze!” jsou členy Beyond Europe, výměnné platformy evropských antikapitalistických skupin. Rozhovor původně vyšel na Viewpoint Magazine.