V sobotu 12. března protestovalo v Kolíně nad Rýnem asi 5000 lidí proti patriarchátu, sexismu a rasismu. Protože 8. březen připadal na úterý, byly celostátní demonstrace na oslavu Mezinárodního dne žen přesunuty na víkend. Kvůli rasistickým a nacionalistickým projevům, jež následovaly po silvestrovských útocích v Kolíně, se protestující vymezily razantně také proti rasismu. Policie nepovolila projevy před budovou Hlavního nádraží, kde se na Silvestra udály sexualizované útoky. Zátarasy vymezila demonstrujícím jen úzký průchod. Těch 5000 lidí se ale nedalo odradit a slavilo dál.

„Oslavujeme odbojné ženy* a ženy* v bojích, které ukazují, že svobodná budoucnost v solidaritě je možná. Například ženy, které bojují za revoluci v Rojavě. Oslavujeme všechny, které pracují v ženských* domech nebo pomáhají uprchlíkům. Oslavujeme všechny statečné ženy*, lezby, trans- nebo inter-identity, které hluboce opovrhují hierarchickým genderovým modelem. Oslavujeme všechny ty, které překonaly ploty a které více než kdy jindy přiměly Pevnost Evropa střást se strachy, i když jen na krátkou chvíli,” deklarovala ve svém prohlášení k demonstraci široká aliance, která demonstraci organizovala, a dodala: „Organizujme se globálně, bez hranic! Chceme antiautoritářskou společnost bez nadvlády, vykořisťování, marginalizace nebo vyloučení, bez sexistické a rasistické normality. Chceme solidaritu a respekt jednoho k druhému.”

Demonstrace tomu dostála. Po minutě ticha k uctění obětí sexistického násilí a po pár projevech, včetně krátkého vystoupení rapperky Sookee z kolektivu Ticktickboom, se demonstrace vydala na cestu městem. Demonstrace byla vedena blokem sestávajícím pouze z žen/ lezeb/ transsexuálů/ intersexuálů, za kterým šel blok kurdských žen a mužů, kteří jim vyjadřovali podporu. Po nich následoval radikálně levicový a queer-feministický blok. Antiautoritářský a antfašistický-antirasistický blok demonstraci zakončoval. I když byla takto rozdělená, nikdo nepochyboval o tom, že je demonstrace jednotná. Když se jí policie snažila rozdělit, solidarita zvítězila. Policie byla zvlášť ostrá vůči antiautoritářskému bloku – kvůli maskování a svazování transparentů k sobě. Ženský/ lesbický/ trans/ inter blok to sice dělal také, policii to ale v jejich případě vůbec nevadilo. Pokaždé když se policie snažila demonstraci rozdělit nebo obklíčit antiautoritářský blok, všichni ostatní zastavili a ujistily se, že nikdo nezůstal osamocen. „Víme, že policie musí zdůvodnit obrovský počet svých lidí na dnešní demonstraci, my jsme jim ale žádný důvod nezavdaly. Tak s tímto směšným chováním přestaňte,” obracely se na policii organizátorky. Poselství vyjádřená jednotlivými bloky také jasně ukázala, že jsou rozděleny pouze způsobem vyjádření a ne obsahem.

Rychle k lepší budoucnosti.

Aktivistky navíc sdílely své pocity: jsou naštvané a připravené stát si za svým. „Bereme si zpátky, co nikdy nebylo vaše!“ křičely. „Cokoli máme na sobě, kamkoli jdeme, ano znamená ano, ne znamená ne!’ byl jeden z nejčastějších sloganů. Prostřednictvím transparentů a piketů ženy* a dívky* zdůrazňovaly, že představy, že samotné jsou příliš bezmocné nebo že jsou příliš slabé na to, aby bojovaly, nejsou nic než sexistické mýty

Udělejme z feminismu hrozbu. Předcházejme sexualizovanému násilí. Zbavme se patriarchátu. Rozpusťme genderové standardy.

Ženy vrací úder. Proti sexismu a rasismu.

Krátký sukně, pořádná rychta, sexisti dostanou do držky.

Vypadá to, že až se příště někdo pokusí překročit určitou hranici, má docela velkou šanci, že se stane obětí svého vlastního sexismu. Tradiční strategie jako posuzování žen podle jejich vzhledu už vám taky nepomůžou.

Žádná tyhle cedulky nebude nosit v každodenním životě… Tohle si radši zapiště za uši.

Mimochodem * značí, že pojmem ženy* se nemyslí jen ty, které se narodily s biologickými charakteristikami ženského pohlaví. Zahrnuje také ty, kdo se identifikují jako ženy podle genderu, ale také translidi a ty, kteří se vůbec neidentifikují jako žádné z obvyklých pohlaví, ať už je to kvůli inter-sexualitě nebo protože se jim prostě nechce. Také značí, že neexistují žádné ženské charakteristiky, podle kterých se dá poznat, jestli je někdo „skutečná“ žena nebo ne.

Práce v domácnosti musí být viditelná!

Skandování sloganů, hudba, zpěv, běh, tanec a skákání doplňovaly podél trasy pochodu menší akce. Dozdobením soch mužů, aktivisté poukázali na své požadavky, jako je “zviditelnění práce pečujících /care-work/”. Care-work označuje veškerou každoddení podporu druhých – péči o ně. Některé z těchto činností (jako péče o děti, péče o staré lidi nebo uklízení) jsou placené – i když špatně. Většina z nich však placená není, ať už jde o vaření pro muže nebo rodiny, domácí úklid nebo výchovu dětí. Očekává se, že je ženy* budou dělat. Obecným společenským zdůvodněním, proč tato práce není placená, je “láska k lidem, o které se žena stará” nebo “ženská přirozenost”. Toto téma je jednou z oblastí, na které se zaměřuje současné feministické hnutí v Německu a jemuž jsou tu a tam věnovány kampaně. Policistům snažícím se zjistit totožnost dekoratéra soch radily organizátorky prostřednictvím sound systému, aby radši občas vzali do svých rukou hadr na podlahu, že by s ním jistě vypadali skvěle. Skutečnost, že šlo o aktivistu-muže, ukazuje, že feminismus není tématem jen pro ženy* a dívky*. “Že patriarchát zraňuje ženy je více zřejmé,” uvedl jeden aktivista, “ale to neznamená, že nepodělává taky naše životy. K čertu se všemi stupidními komentáři k tomu, že uklízim kuchyň. Být muž neznamená, že neumim umýt nádobí. Nepotřebujete k tomu dělohu. A “dej si six pack v tělocvičně” je pro mě stejné jako říkat holce, že by měla držet dietu, aby naplňovala nějakej standard krásy, pro který jsme se nikdy nerozhodli.”

S jasnými slovy a kreativitou se aktivistky a aktivisté věnovaly i druhému hlavnímu tématu demonstrace. Diskuse o o kolínských silvestrovských událostech se rychle stočila od násilí vůči ženám k nacionalismu a rasistickému běsnění proti migrantům. Jeden z nejvíce nenávistných výroků učinila Beatrix Storch z Alternativy pro Německo (AfD), která vyzvala, aby německá pohraniční stráž střílela do migrantů. Storch, německy „čáp“, nevzala svá slova zpět, ani když jí policie sdělila, že by to bylo v rozporu se zákonem, ani když jí byli připomenuti lidé, kteří byli zastřeleni na německo-německých hranicích během studené války, a stále pohrdá lidstvím. To vyvolalo ostrý protest ostatních čápů.

Beatrix, zavři zobák!

Piket další aktivistky zobrazoval muže, kteří obvykle tráví své dny tím, že posílají feministkám nenávistné emaily s pohrůžkou znásilnění a vraždy a kteří teď najednou tvrdí, že brání “práva žen” tím, že volají po deportaci migrantů. Ti podle nich mají kulturu, která ani neumožňuje ženám, aby samotné opustily dům. Německým ženám přitom říkají, že by neměly opouštět domov bez mužského doprovodu.

Postavit se za Německo.

Vedle kritiky rasismu, jenž je vlastní německé společnosti, demonstrace rovněž upozorňovala na možná řešení. Účastnice a účastníci uznávaly, že ženy hrají svou roli v udržování sexismu a že je třeba, aby změnily své chování, má-li být překonán patriarchát. 

“Vytáhni svý vlasty nahoru, Rapunzel. Ten pitomec může vyjít po schodech.” (narážka na populární pohádku od bratří Grimmů, ve které Rapunzel spustí své dlouhé vlasy dolů z věže, aby po nich mohl vyšplhat její ctitel)

Kurdský slogan “Jin, Jiyan, Azadi!” (v překladu “Ženy, život, svobodu!”) bylo možné slyšet znovu a znovu po celou demonstraci. Skandováním těchto slov aktivistky a aktivisté jasně vyjadřovaly svoji solidaritu s revolucí v Rojavě a svoji podporu těm ženám a mužům, kteří bojují priti tzv. Islámskému státu. Transparenty vzdávaly čest těm, kdo přišly o život v boji proti hrozbě, kterou představuje ISIS pro nás všechny.

Naše tělo je naše důstojnost.

Aktivisté také připomněli Bertu Cáceres, domorodou feministickou aktivistku působící v ekologickém hnutí v Hondurasu, která byla zastřelena 3. března tohoto roku ve svém domě.

Berta Cáceres, feministka a domorodá a environmentální aktivistka z Hondurasu. Zavražděná 3. března 2016.

Tím, že své požadavky a kritiku prezentovaly v různých jazycích, se aktivistky a aktivisté snažily minimalizovat vyloučení způsobené jazykovou bariérou. Zmiňovaly často deportace, které jsou po silvestrovských událostech prováděny snadněji. To, že je aktivistky a aktivisté odmítají, má dvojí význam: deportace znamenají vrácení lidí zpět do bídy, před kterou utekli; deportace také znamenají navrácení žen z relativně bezpečného místa zpět do prostředí války a chudoby, kterými – vzhledem k jejich postavení ve společnosti všude na světě – trpí nejvíce právě ony. Deportace vůbec nepředstavují řešení problému sexismu. Deportovat muže, protože se tu dopustili sexistických přečinů, není nic než nacionalismus. Znamená to klást práva jedněch žen nad práva žen žijících jinde. Zdejší ženy jsou na jednu stranu privilegované, protože pachatelé jsou deportováni, na druhou jsou každý den potenciálním objektem sexualizovaného násilí a sexismu ze strany německých mužů. Tito muži jsou podporováni ve svém sexistickém chování tím, že se jim nabízí argumentace, s jejíž pomocí mohou zakrýt své vlastní sexistické chování. Aktivistky a aktivisté poukázaly na to, že sexismus není problém “těch Druhých”.

„Sexismus – smrdutej kus Německa.“ (“Mieses Stück“ je běžný pejorativní výraz používaný v němčině pro ženy, které nesplňují požadavky mužů.)

Demonstraci podpořili také uprchlíci. Bylo možné vidět pikety skupin “Uprchlíci z Afghanistánu proti sexismu” a “Syřané proti sexismu”.

Šlo, samozřejmě, také o oslavu. Oslavu toho být ženou. Tedy věc, kterou společnost ženám málokdy dopřeje namísto nutnosti hrát podle sexistických pravidel. Pravidla tu byla převrácena vzhůru nohama, což každému umožnilo nadechnout se zhluboka čerstvého vzduchu svobody, jakou konec patriarchátu přinese.