O tom, že je třeba dívat se zpětně na to, jak si lidé představovali, že je možné dosáhnout osvobozené společnosti, hledat příčiny selhání a učit se z chyb.
O tom, že je třeba dívat se zpětně na to, jak si lidé představovali, že je možné dosáhnout osvobozené společnosti, hledat příčiny selhání a učit se z chyb.
Když v loňském roce vyšel anglický překlad útlé knížky Komunismus (nejen) pro děti od berlínské politické teoretičky a umělkyně Bini Adamczak, vyvolalo to v konzervativních kruzích v USA morální paniku. Nyní mají díky nově vzniklému nakladatelství Neklid knížku k dispozici i české čtenářky.1 Přeložili jsme pro vás rozhovor, který s autorkou vedl Jacob Blumenfeld.
Co si myslíme o Sovětském svazu a spol. a proč jsou pro nás jejich hrůzy dalším důvodem k boji za osvobozenou společnost.
Proč potřebujeme revoluci. A proč revoluce nestačí.
Co znamená změnit svět bez chopení se moci a jakou roli v tom hrají čtení, diskuse, kritika a učení se z praktických zkušeností?
Postupně budeme zveřejňovat články z prvního čísla české verze radikálního časopisu Ulice z cukru, jenž je určen (nejen) mládeži. Začínáme článkem, který je o práci a karoshi*, aneb o tom, proč chceme společnost osvobozenou od práce.
Přeložili jsme rozhovor se členkou redakčního kolektivu berlínského radikálního časopisu Straßen aus Zucker, jehož česká mutace právě vychází pod názvem Ulice z cukru. V rozhovoru s Leiou se dočtete o tom, proč začali s vydáváním časopisu, co obnáší radikálně demokratický způsob psaní člnáků i o širším kontextu postantifašistického hnutí.
V sobotu 19. května vyjde první číslo české mutace radikálního časopisu (nejen) pro mládež Ulice z cukru. Ulice z cukru se soustředí na poskytování nedogmatické potravy pro myšlení o osvobozené společnosti – společnosti osvobozené od kapitalismu, sexismu, homofobie, státu, rasismu a jiných forem nadvlády. Abyste věděli, na co se můžete těšit, přinášíme vám už teď obsah prvního čísla. Zároveň zveme na přednášku/diskusi se členy/členkami redačního týmu.
Stále znova se na levici (včetně té, jež se ráda považuje za radikální) setkáváme se zkratkovitou kritikou kapitalismu, která nabízí moralizující kritiku (zahraničních) kapitalistů, kapitalismus však ponechává netknutý. Taková falešná kritika sklouzává k nacionalismu, konspiračním teoriím a někdy dokonce k antisemitismu. Rádi jsme v té souvislosti odkazovali k užitečnému shrnutí takovýchto tendencí ve starším, avšak v mnohém stále aktuálním článku od G. B. Taylora, resp. k jeho slovenskému překladu od Billyho Bragga. Protože překlad už není na internetu dostupný, rozhodli jsme se ho znovu zpřístupnit na našich stránkách.
Bender je součástí autonomního hnutí v Německu od 80. let. Paul O´Banion s ním hovořil o jeho zkušenostech a pozorováních učiněných během 30 let organizování. V rozhovoru přišla řeč na počátky autonomního hnutí, otázku, jak se z něj v 80. a 90. letech vyvinula antifa a to, jak se od té doby proměnila. Tematizoval také, jak se dnes mají věci v postautonomním, post-antifa, německém radikálně levicovém prostředí. Bender je rovněž obeznámený se situaci ve Spojených státech a nabízí tipy, jak se organizovat proti fašismu a všem formám nadvlády.